Může majitel pronajmout svůj byt komu chce? Za diskriminaci hrozí i peněžní trest

Antidiskriminační zákon v návaznostni na Základní listinu práv a svobod jasně vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace také v přístupu k bydlení, je-li nabízeno veřejnosti. Veřejnou nabídkou se rozumí také případy soukromých nabídek na pronájmy bytů na inzertních serverech včetně nabídek realitních kanceláří pověřených zprostředkováním obchodu.

Zatímco přímo v inzerci s nabídkou bytů se diskriminace příliš často neobjevuje (na rozdíl od inzerce práce – více informací o diskriminaci v inzerátech najdete v našem starším článku), při samotném jednání zájemce s makléřem nebo majitelem nemovitosti se podle situačního testování zadaného veřejným ochráncem práv objevuje často. Nežádoucími nájemníky jsou většinou příslušníci romského etnika, kteří se díky své národnosti často setkávají s okamžitým odmítnutím.

Podle ombudsmanky má majitel bytu samozřejmě právo na to odmítnout jakéhokoliv nájemníka a byt pronajmout komu sám uzná za vhodné. Ovšem nikoliv v případech, kdy někoho odmítne předem, jen na základě zjištění, že je romské národnosti a bez dalšího zkoumání, zda se jedná o vhodného zájemce. V takovém případě se jedná o jasnou diskriminaci, proti které se může poškozený bránit u soudu.

V případě, že byt nabízí pronajímatel, dopouští se diskriminace on. V případech, kdy za něj nabízí byt RK a posuzuje zájemce na základě jeho přání, se diskriminace dopouští zprostředkovatel a formou navádění také majitel bytu.

O trestech rozhodují soudy

Osoba, která se cítí diskriminovaná, může u soudu žádat, aby bylo od diskriminace upuštěno a byly napraveny její následky. Podle zákona má také nárok na přiměřené zadostiučinění a v některých případech i náhradu nemajetkové újmy v penězích. O tom, zda byla důstojnost a dobrá pověst odmítnutého zájemce snížena natolik, že si zaslouží i peněžní náhradu nemajetkové újmy rozhoduje vždy soud. Ten také rozhodne o její výši.

Odškodné může představovat nezanedbatelnou částku. Sociální pracovnice, která se účastnila výše zmiňovaného testování, požaduje po jedné z realitních kanceláří 100.000 korun. Soud zřejmě přihlédne k tomu, že se jednalo o testující osobu a nikoliv skutečného zájemce. Návod, jak se případným problémům vyhnout, formulovala paní ombudsmanka myslím zcela jasně. Odmítnout zájemce hned ze začátku, aniž byste si o něm zjišťovali bližší informace, se vám nemusí vyplatit.

Jak postupujete při pronájmu svého bytu vy? Máte jako zájemce zkušenosti s diskriminací? Podělte se s námi v komentářích u článku.