Pozor na diskriminaci v nabídkách práce. Nemusí se vyplatit.

Podle zprávy Českého helsinského výboru z loňského roku se v inzerci objevují nabídky, které nejsou v souladu s požadavky antidiskriminačního zákona. Údajně se to týká zejména pracovních nabídek.

Podle zákona má každý člověk právo na rovné zacházení a nesmí být znevýhodňován oproti jinému. Diskriminací se tedy rozumí nerovný přístup k jednotlivci (či skupině lidí) na základě jeho rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, víry, náboženského vyznání a světového názoru.

Diskriminace v inzerci

Výše zmiňovaná zpráva uvádí, že mezi pracovními nabídkami bylo přes 12 % inzerátů, které bylo možné označit za diskriminační. Při psaní inzerátu byste tedy měli mít na paměti, že nesmí výslovně znevýhodňovat určité skupiny obyvatel, zároveň však ani výslovně zvýhodňovat jiné.

V principu je tedy jedno jestli do inzerátu napíšete, že nabízené místo je vhodné pro absolventy (nebo mladé lidi bez praxe), případně že není vhodné pro důchodce. Obě formulace mají stejný význam a diskriminují starší skupinu uchazečů. Za diskriminaci by mohlo být považováno i to, že sháníte pracovníka do mladého kolektivu. I když jste přímo neuvedli, že nestojíte o nikoho staršího, nabídka tak přesto může vyznít.

Předchozí příklad byl ukázkou diskriminace na základě věku. Inzeráty typu “hledáme asistentku, kadeřnici” apod., jsou zase ukázkou nerovného přístupu na základě pohlaví. Je vysoce nepravděpodobné, že by si někdo troufl napsat inzerát, z jehož textu by vyplývala neochota přijmout člověka na základě jeho rasové či etnické příslušnosti.

V naší inzerci jsem nikdy nezaznamenal ani narážky na sexuální orientaci, víru nebo dokonce světový názor. Je tedy jasné, že věk a pohlaví jsou nejčastější přehmaty inzerentů, co se antidiskriminačního zákona týče.

Postih

Každý, kdo se bude cítit poškozený, má právo na sjednání nápravy. Může se u soudu domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, odstraněny následky diskriminace a dokonce i na přiměřené zadostiučinění. V extrémním případě i na náhradu nemajetkové újmy v penězích. O způsobu nápravy a případném zadostiučinění rozhoduje soud.

V případě „závadných“ inzerátů se dá ale takový postup předpokládat jen těžko. Mnohem spíše si někdo bude stěžovat na příslušném úřadu práce. Ten má pravomoc rozhodnout ve správním řízení o tom, zda je inzerát v pořádku. Pokud jej shledá závadným bude rozhodovat i o případné peněžní sankci.

Výjimky

Pokud to výkon profese vyžaduje, je samozřejmě možné chtít po uchazeči o práci praxi. Některá zaměstnání vyžadují fyzickou zdatnost, u jiných může být prakticky nemožné, aby je vykonával muž nebo žena. V takových případech bude vždy důležité o jakou konkrétní pozici se jedná a jestli je požadavek oprávněný.

Pokud si tedy budete podávat inzerát s nabídkou práce, dávejte si dobrý pozor, co do něj napíšete. Navíc se nemusí jednat pouze o inzeráty s nabídkou pracovních příležitostí. Helsinský výbor shledal závadnými i nabídky v realitní inzerci, konkrétně u bytů. Když si prohlédnete inzerci bytů, je jasné, že kritika míří s největší pravděpodobností k pronájmům, kde podmínky kladené na případné nájemníky nejsou výjimkou.

Práva každého člověka na svobodné rozhodnutí nebo nakládání se soukromým majetkem dle vlastního uvážení se zase  ohýbají a omezují zákonem. Jednou za to může veřejný zájem, jindy směrnice EU a tentokrát je třeba zasáhnout z hlediska “vyššího principu mravního”. Myslíte si, že má stát právo zasahovat i do těchto rozhodnutí?